Je pátek 8. listopadu 2013 a před námi je naše druhá vykutálená výprava. Tentokrát se vydáváme za kamzíkem. Minule jsme našli jelena a teď by nás zajímalo, jak to vlastně je s tím kamzíkem na Jelením skoku.
Naši cestu začínáme u Grandhotelu Pupp. Povídáme si o hotelu, všímáme si harfy a andělíčka na rohu budovy a bavíme se o řece - proč se jmenuje Teplá a že její koryto vždycky nevypadalo tak jako dnes.
Na stromu u rozcestníku nacházíme plastovou cedulku s QR kódem. A to se nám zrovna hodí. Proč? Protože i naším úkolem bude cestou plnit úkoly zašifrované v QR kódech. :o)
Takže jdem na to!
První úkol zněl: V ohybu řeky ulička malá do kopce míří… Pro Varybáčky nebylo moc těžké najít ji. Ulička se jmenuje Mariánská a na jejím konci je dolní stanice lanové dráhy na Dianu.
Kdo si počká, ten se dočká, řekli jsme si a za odměnu nás lanovka vyvezla do mezistanice Jelení skok. Podívali jsme se, jak se lanovky rozjely každá svým směrem a zkusili jsme přijít na to, proč bylo v kolejišti teď vidět jen jedno lano… :o)
Prohlédli jsme si také rozcestník a vysvětlili si, co jednotlivé informace na něm znamenají – co znamená okružní cesta, v jaké nadmořské výšce jsme a řekli jsme si i něco málo o turistických značkách.
A pak už hurá na další kopec… Chtěli jsme totiž splnit další úkol z QR kódu: Neztratil někdo z vás hlavu? Najděte ji…
Hlavu jsme našli. „Ztratil“ ji ruský car Petr Veliký. Jeho bustu jsme našli na Výšině Petra Velikého. Zjistili jsme i spoustu věcí o jeho návštěvě Karlových Varů.
Počasí nám sice moc nepřálo, ale i tak jsme si užili výhledy na město.
Fotili jsme o sto šest…
Od kříže jsme seběhli do altánku
a potom už šupky dupky ke kamzíkovi.
Stojí si na vysoké skále a hledí do údolí. Ještě že jsme to vzali od shora dolů, protože šlapat ty schody nahoru… Víte, kolik schodů vede od restaurace U Švejka až nahoru ke kamzíkovi? Že ne?
My to počítali a vyšlo nám, to byste neuhádli, 241 schodů! Prostě HRŮZA! :o)
Po náročném sestupu jsme se šli podívat do „íčka“. Řekli jsme si, v čem nám může pomoci a podívali se dovnitř. Namíkovi zajiskřila očička, protože tam uviděl turistické vizitky, které sbírá. Poprosili jsme paní Vařekovou, aby nám dala Průvodce po Karlových Varech pro děti i s mapou a domluvili jsme se, že si příště s mapou trošku pohrajeme. Je totiž vybarvovací a má i samolepky.
A co nakonec? Aby nám to nebylo líto, vzali jsme to přes oplatku
a další lanovkou, tentokrát v tunelu, na konečnou autobusu.
Čas utíkal a rodiče už na nás čekali.
